|
... na levo dotkli jsme se vrat vedoucích do dvora mlýna. Odtud pokračovala za sloupkem
vrátním ohradní zeď podél cesty dále. Při zdi ležely srovnány dlouhé, silné otesané trámy pod
stříškou chráněné před deštěm, čekajíce tu v zásobě, až jich snad bude třeba k opravě jezu v řece.
Dále byl vchod k mlýnu pro pěší příchozí, v čele zeď příčného přízemního stavení, pod jehož
střechu bylo skládáno seno a do útrob sklepních vsypávány byly brambory. Sem také zajížděly
povozy, které přivážely neb odvážely do mlýna obilí a zboží namleté ze mlýna, které se také
nakládalo na vozy ve dvoře.
Za mlýnem stávala harašící pila a za ní byla nakupena vždy velká zásoba špalků a klád, které
byly na pilu po nakloněných dvou trámech na válcích navalovány. Zahrádka nynější tu nebyla,
jen větší prostranství neohražené, při jehož straně k řece stála stará hruška-křestice-požárem
poškozená, za ní stará košatá vrba, jež se nad řekou skláněla. Od hrušky
vpravo při břehu řeky stálo 9 silných, štíhlých, vysokých topolů, jež byly jaksi pokračováním oné
řady před kostelem. Za topoly leskla se široká hladina vody v řece jezem zadržované, ze které na
protějším břehu se vynořovala luční zeleň a za drahou temná barva jehličnatého, do značného
vrchu vystupujícího, lesa, promíseného hojně listnatým lesem, který na podzim se proměňoval v
pestrobarevnou harmonii barev.
Časem krásné topoly padly, jako ony u kostela, neodolaly sekerám, všechna krása zmizela, místo
před pilou bylo změněno na zelinářskou zahrádku, částečně i ovocnou.
Za mlýnem opodál ústil do řeky karlický potok vroubený olšinami a vrbovím, který obyčejně
býval bez vody, jako když žízní, ale za lijavců z jara se rozvodňoval, že mu ani značně vysoké
břehy, jeho koryta nestačovaly a vody se vylévaly na sousední pole a zahradu. Směrem k Letům
byla ovocná zahrada, založená v r.1860, kteráž v úrodné půdě bujně rostla. Bohužel při povodni
r.1872 vzala zkázu, stromy byly povaleny, koruny pískem a bahnem zaneseny, hluboké jámy
vymlety. Stromy se musily zdvihat pomocí provazů a rovnat, některý z nich to vydržel, mnoho se
jich však rozlámalo. Byla to děsná zkáza a zahrada se stále opravovala a nebyla nikdy již taková,
jako původní. K zahradě se přicházelo cestou, podél níž byly vysázeny hruškové stromy, které
brzy do výše vyběhly, tak že koruny jejich se spojovaly se stromy švestkovými na panském poli.
Za stodolami vysázené aleje dodávaly chlad a utvořily příjemnou procházku. Pěšina odtud po
překročení potoka vedla podél řeky k Letům a říkalo se jí "Na víru". Velké vody zde časem
mnoho škod nadělaly, celá pole odplavily, řečiště se do břehu natáčelo, po levé straně byla pole
vodou brána a na protějším břehu povstával náplav. Přes potok vedla lávka, již ale voda často
odnesla a proto byla přeložena dále, kde břehy potoka jsou vyšší a vycházelo se tu cestou k
Letům zvanou "Prostřední", která se stala časem obvyklou ...
|